„Opodál Trnovan a Teplic na potoku Bystřice a na trati dráhy podmokelské rozkládá se vesnice Novosedlice, či správně Bohosudov (německy Weiskirchlitz). Že vesnice tato má se nazývati Bohosudovem je objasněno v řadě dokladů a je tudíž nesprávné nazývati Bohosudovem poutní místo Šejnov u Krupky.“

V městských knihách teplických z 16. století ,psaných česky, se nikde nevyskytuje jméno Weiskirchlitz, nýbrž Bohosudov, naopak německé soudní knihy a stejně tak knihy farní z této doby jmenují obec vždy jen Weiskirchlitz.

Jeden čas se užívalo českého překladu Bílý Kostelec. V knize „Severočeská historie“ se dokazuje, že Bohosudov je ves Weiskirchlitz, nazývaná též Bausudov, Novosedly a pak Novosedlice.

V nejstarších dobách patřily Novosedlice, tak jako celá krajina, královské komoře. Správci byli župané bílinští a teprve později patřily Novosedlice jiným pánům. Už ve 14. století zde stával farní kostel sv. Valentina.

V dobách husitských se tudy přehnala četná vojska husitská a míšenská a z té doby asi pochází pověst, že jediný Weis z vypleněné vesnice se zachránil. Na památku vystavěl kapličku a od toho prý pochází německé jméno Weiskirchlitz.

Občané, kteří přestoupili k husistství, později přešli k luteránství, a tak se stalo, že se i novosedlická fara stala protestatnskou (1577 – 1624). Za třicetileté války byli vyhnáni protestantští kněží a kostel až do roku 1787 zůstal pouze filiálním kostelem teplickým.

Za této války byly Novosedlice několikrát napadeny soldateskou. Ve dnech 8. – 10. prosince 1646 je vydrancovala vojska švédská a po nich ještě vojska císařská. Po této válce se ještě prohoubil proces poněmčování a násilného pokatoličťování země.

„Novosedlice patřily kolem roku 1600 k panství teplickému, které se spojilo s panstvím Doubravské Hory za Radislava Vchynského. Jeho jméno připomínal i velký zvon novosedlický z roku 1602. Po smrti Viléma Vchinského, který byl zavražděn s Valdštejnem roku 1634 v Chebu, dostal panství Jan Aldringen a po jeho smrti obdržela tento majetek jeho sestra. K panství patřilo město Teplice, zámek, dvůr, bažantnice, Nový zámek (Doubravka) a 46 vesnic (Novosedlice, Proboštov, Dubí atd.). Kolem roku 1688 vznikla v Novosedlicích škola, která byla roku 1741 znovu obnovena.

Vydáním tolerančního patentu byly Novosedlice povýšeny na samostatnou faru se zvláštním farářem (1787). Tehdy měly Novosedlice 24 domů. V době napoleonských válek a bitvy u Chlumce 1813 byli v Novosedlicích ubytováni ruští kozáci.

V roce 1853 patřily Novosedlice k panství rodiny Clary – Aldringenů. V této době se uvádí, že Novosedly, Novosedlice – mají 23 domů a 124 německých obyvatel.

O výchovu dorostu se staraly sokolské jednoty a od roku 1879 založená DTJ – Dělnická tělocvičná jednota. Sokolská jednota vznikla v Novosedlicích roku 19O6.

Roku 1843 dle Palackého „Popisu“ měly Novosedlice jen 23 domů a 124 obyvatel.

Změnu přinesly další roky, kdy se zde otevřelo několik uhelných dolů (důl Anna nebo také Bruno z roku 1870 a Karlův z roku 1894 – 1904). V této době nastal v obci příliv dalších obyvatel. Roku 1885 zde bylo 72 domů a 585 obyvatel, v roce 1900 pak 188 domů a 3317 obyvatel. Počátkem let padesátých prý tu byl jediný Čech, krejčí František Rubeš.

Při sčítání lidu roku 1910 zde bylo 4 842 obyvatel a z toho 600 Čechů. Obyvatelstvo bylo zaměstnáno, vyjma několika rolníků, hlavně v průmyslových závodech zdejších i v okolí.

Je zde Purkertova papírna, továrna Hahn a Reithof na umělé tuky a margarín (vedle rybníka „U máslovny“), parní válcový mlýn Nielsův, Riedlova továrna na kuchyňské náčiní. Dále zde najdeme Popprovu výrobu kožených brašen a kabelek, cihelnu, výrobu kovového zboží, Schleierovu pletárnu a uhelný důl (mezi Novosedlicemi a Běhánkami).

Několik obchodů je v českých rukou, stejně jako asi 15 domů. V obci je zastávka železniční trati podmokelské elektrické dráhy, dále poštovní úřad a četnická stanice.

Češi zde mají českou školu obecnou a opatrovnu a sdružují se v řadě spolků. Je zde také škola německá, která je v budově stávající základní školy. Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 pokračuje proces podpory českého školství v německém pohraničí. Vychází ovšem samozřejmě z reálného počtu českého obyvatelstva a českých dětí v tomto regionu, a tak souběžně s českými školami nadále existují i stávající školy německé.

Velký historický zlom nastává v roce 1938, kdy je v Mnichově podepsána „Mnichovská dohoda“, která podpisem čtyř státníků připravila Československou republiku o její pohraniční území tzv. Sudety. V této době nastává první velký přesun obyvatelstva z celého regionu, a to odchod Čechů z jejich staletých sídel a historického území „Zemí koruny české“.

V době od 1938 do roku 1945 je také přerušen započatý vývoj českého školství v této oblasti.

Když po roce 1945, po porážce Německa ve II. světové válce, je na základě dekretů prezidenta republiky dr. Eduarda Beneše odsunuto obyvatelstvo německé národnosti, které optovalo pro německou III. říši, nastává poslední velký exodus zdejšího obyvatelstva. „Sudetští Němci“ jsou přesídleni na území Německa, spravovaného spojeneckými armádami. Do oblasti českého pohraničí se natrvalo vracejí Češi, kteří byli odsud po Mnichovu vyhnáni a s nimi přichází řada nových obyvatel z vnitrozemí. Nastává doba, kdy je zcela přetvořena tvář zdejšího regionu.

Všechny školy přebírá pod svou správu nová Československá republika a rodí se nové československé školství. Není nutné řešit problematiku menšinového vyučování a většina škol se stává pouze českými, s přechodnou dočasnou výukou německého jazyka.